Hugo – útěk před terapií

Jistě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že „Sebedelší cesta začíná prvním krokem.“ A že „odvážnému štěstí přeje“ a „kdo se bojí, s... v síni.“

Když onu síň vezmeme jako předobraz naší duše a uvědomíme si, v jak nevábném stavu se někdy nachází, nezbývá nám už většinou mnoho sil k tomu, abychom všechno to smetí vymetli ven sami. Hledáme tedy, kdo by nám pomohl. Volba takového pomocníka bývá tím prvním krokem na naší cestě, na kterou jsme se rozhodli vydat. Jenže po prvním kroku musí následovat krok druhý a třetí a desátý a stý, protože když nebudeme trpělivě klást jednu nohu před druhou, nikdy ke kýženému cíli nedojdeme. Naše síň (duše) nejen, že zůstane stejně zadělaná, ale její obsah začne kvasit a vytvářet jedovaté plyny, které nám nadobro otráví celý náš dům (život.)

Tato úvaha mě napadla ve chvíli, kdy mě pan Havelka požádal, abych potenciálním klientkám sdělila svou zkušenost s úkazem, který se nazývá „útěk z terapie“, nebo také „Hugo“. V mém případě šlo naštěstí o útěk nedokonaný, ale velmi přesně vám mohu popsat, co by bylo, kdyby…

Kdybych poslechla své dlouholeté průvodce Strach a Pocit viny, kteří se mi 4. listopadu 2009 téměř celou noc vnucovali a přesvědčovali mě, abych nikam nejezdila, že to stejně nemá cenu a že je to nějaký divný – terapie něhou, co to je? Sama v cizím bytě s neznámým chlapem a tak dále… a tak dále:

nikdy bych se nedopátrala příčiny své tehdejší mizérie,
nikdy bych nezjistila, kdo doopravdy jsem,
nikdy by mi nedošlo, že život, který žiju, není můj, ale „jejich“ – mých rodičů, mého muže, celé naší rádoby svobodné společnosti,
nikdy bych už nepoznala, co to je, volně se nadechnout,
nikdy bych nepoznala jednu z bývalých klientek Terapie něhou, se kterou jsme dnes jako velmi se milující sestry.

Toto vše vnímám jako štěstí, které mi začalo přát, protože jsem našla tu odvahu a nevzdala to předem. A zdaleka to není všechno:

nikdy bych nezjistila, že jsem normální zdravá žena, která se dokáže přirozeně radovat ze své sexuality, která byla do té doby zašlapaná do prachu puritánskou výchovou a chybnou volbou partnera,
nikdy bych asi nedokázala emocionálně dospět.

V terapii tedy neplatí že „kdo uteče, vyhraje“, ale naopak. Prohraje sám sebe.

Nejživější zkušenost mám ale z mé druhého nedokonaného útěku, a to před TŇ III v Egyptě. V tomto případě sehrálo velmi pozitivní roli předplatné. Nebýt faktu, že byl zájezd předem zaplacen a peníze by propadly, mohu nyní v mém „co by bylo, kdyby“, pokračovat:

nikdy bych do Egypta neodletěla a okradla bych se tak o ty nejintenzivnější prožitky svojí existence na této planetě,
vystavila bych se riziku, že mě strach a moje ego zase postupně vcucnou do svých tenat a celá námaha předchozích terapií přijde vniveč,
nikdy bych se nedokázala vymanit z emocionální závislosti na svém nefunkčním manželství.

A nikdy bych nepoznala, co je to láska bez podmínek. Nemám teď na mysli lásku erotickou, ale lidskou. V panu Havelkovi jsem díky své ne-dezerci získala přítele a kamaráda. Když se mi dnes v e-mailu podepíše „S láskou a pohlazením Honza“, tak úplně fyzicky cítím opravdovost těchto slov a jsem vděčná hlavně sama sobě.

Pakliže jste si tedy zvolila za pomocníka při úklidu svého „augiášova chléva“ pana Havelku a víte o svých sklonech vzdávat závod těsně před startem, přečtěte si to ještě nejméně jednou, přidejte tam své případné „Ztráty a nálezy“ a terapii si předplaťte. Garantuji vám, že si na konci poděkujete stejně jako já.

Jana (jaromax@seznam.cz, v Třebíči 31. 7. 2010)

Zkušenosti klientů aneb
ověřitelné výsledky:

» Zkušenosti dalších klientů

Napsali o terapii:

„Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit, že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
Míla Lukášová, terapeutka

„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora, s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
Petr Velechovský, Modrá alfa