|
|
Klika v životěKdyž ČTK vydala 24. května zprávu o tragické smrti zpěváka pana Petra Muka a jako příčinu úmrtí uvedla předávkování antidepresivy, uvědomila jsem si, že já jsem tomuhle unikla jen o vlásek. Stačilo jen neposlouchat naléhavé signály své duše a přehlušovat je stále vyššími dávkami doporučovaných léků, samozřejmě pod odborným dohledem. Ano, pan Muk udělal kus umělecké práce v české popmusic a byl mediálně známou osobností. A proto byla i jeho smrt v médiích patřičně ohlášena. Kolik je ale stejných osudových zakončení životů denně v ČR? V kolika procentech končí deprese sebevraždou? (***) Před půl rokem mě oslovila nabídka Terapie něhou, později Transformační terapie. A bylo mi umožněno, jako každému klientovi, seznámit se s jejími principy a včlenit si je do života. O svých prvních zkušenostech jsem psala v příspěvcích Transformace v temnotách, Kam jsi mne to temnotou dovedla, moje touho a Vysadila jsem antidepresiva. V tomto příspěvku se zaměřuji na svůj druhý čtvrtrok v transformační terapii. BřezenSeznamuji se s principem „setba a sklizeň“ a jeho úlohou v mém životě. Podstatné je, že na sklizeň se někdy čeká i desítky let, viz praktický příklad z mého života, Trauma z jízdy na tobogánu, získané negativní zkušeností před patnácti lety v aquaparku. Princip setby: Nesklidíte nic jiného, než to, co „vypadlo z vašeho secího stroje“, (a to včetně toho, co jste dovolila jiným, aby vám tam vhodili). Resume: Rozhodnutí ať jsou vaše a jen vaše, pak bude sklizeň taková, jakou zodpovědnost jste měla při vkládání setby. Lidé kolem mi tedy můžou v dobrém úmyslu radit, ale já mám mít vlastní cestu a ne jít jejich cestou, vždyť by mi cesta dobrá pro jiného nemohla vyhovovat, není to totiž směr mé životní pouti, ale trasa někoho jiného. Praktický příklad: Kdybych přijala únorové rozhodnutí pana terapeuta „Ještě raději s vysazováním antidepresiv počkat“, nebylo by to moje rozhodnutí a nevím, jestli bych nečekala třeba doteď. Dne 25. března jsme na terapeutickém sezení narazili jsme na hrubé nedostatky při mojí péči o vnitřní dítě. Ne že by péče neprobíhala, ale je nutné podstatně zvýšit její intenzitu a příliv lásky místo keců. To bylo skoro tak bolestivé, jako vstupní vhled pana terapeuta na začátku terapie. Ale své ovoce to přineslo: velmi úzkostlivě si teď vnitřní dítě chráním, protože právě přichází „duben, měsíc hrůzy“, který byl po uplynulých sedm let pokaždé kritický i při antidepresivech. Duben – dříve měsíc hrůzyAle vždyť tu máme rituál přijetí, v němž mi už několik měsíců funguje to, co říkám: S láskou a vděčností přijímám všechno, co se děje v přítomnosti... A dubnová krize, spojená se zlomy počasí, ta moje po sedm let pravidelná návštěvnice, měla tentokrát asi jinde co na práci, nebo byla přijata tak vřele, že se nestihla ani projevit. Mezitím pořád probíhá transformační terapie; teď se podrobně seznamuji se složkami „touha“ a “rozum“. My už jsme si sice objasnili, že moje zablouděná duše nejde za hlasem touhy, ale teď teprve začínám včleňovat hlas touhy do svých rozhodnutí. A protože po akci v aquaparku je hlas touhy čím dál silnější, nejde ho už ignorovat. Vždyť navrhuje tak krásné věci! Díky tomu, že jsem ho poslechla, jsem už absolvovala přístrojové potápění, navštívila jsem v Praze školu, kde jsem dřív studovala a přineslo mi to velmi hezké zážitky, čím dál tím raději sportuju a mám cenné výsledky i z celorepublikových mistrovství. Ale to je všechno pořád jen o mně... Pan terapeut přináší velmi logický návrh: Vaše životní mise nemá účel jen pro vás, ale také pro druhé. Ne že bych pro druhé nikdy nic nedělala, ale ne v takové míře, jak by se slušelo. A taky je rozdíl, jestli něco děláte z povinnosti nebo ze slušnosti, proti tomu, když do toho vložíte lásku ke druhým. A tak vzniká plán do budoucnosti, nejen o mně: Co si asi odnesu z kurzů pro terapeuty-začátečníky? Květen – aneb ode zdi ke zdiJestli jsem v předcházejícím období před vstupem do transformační terapie utloukala hlas touhy a nerespektovala svá přání, teď je to opačně! Splnění mých přání je na prvním místě. Můj rozum sice něco namítá, ale už jen slabě a z emigrace, kam byl vyhoštěn jako neefektivní a brzdící element, protože 45 let jeho nadvlády stačilo. Brzy přichází praktická ukázka ze života, jak pracuje mysl, když se projeví druhý pól nerovnováhy, totiž přílišné prosazení hlasu touhy proti rozumu: Jedu do Radotína a všechno vypadá tak plusově! Vystoupím z vlaku a... Kde je pan terapeut? Na vlastní oči ho nevidím ale ani na vlastní uši ho neslyším!!! A touha už repetí: „Nestůj tady jako y a jdi ho hledat... Když odejdou všichni lidi z perónu, nechytí tvá slepota směr, kde je východ z nádraží, tak dělej, rychle!“ A tak jsem před nádražím, prostor je nějak jiný, než si ho pamatuju, ale vyšla jsem jediným možným východem, tak snad se najdeme. Čas běží a pan terapeut mě shání mobilem: „Kde jste?“ „Před nádražím u hlavního východu.“ „Co tam děláte, když jsme byli domluveni, že se sejdeme na nástupišti u prvního vagonu jako vždy?“ „Hledám vás.“ „Čekal jsem vás u prvního vagónu, ale nebyla jste tam“. „Byla jsem tam, ale nebyl jste tam vy...“ A hned máme v terapii co řešit, hledáme příčiny a mapujeme důsledky, Zajímavý je závěr pana terapeuta: „Takhle byste se rychle propracovala zpět k depresi. Touha určuje naše směrování, ale rozum má funkci realizátora, bez něj nic neuskutečníte“ Teprve pak nám došlo, proč mohlo dojít k takovému extrému – ve víru událostí a aquaparků pan terapeut pozapomněl na „korunovaci princezny“ – klíčový rituál pro ustavení rovnováhy mezi touhou a rozumem tak, aby vytvořili synergický tým s přesně vymezenými pravomocemi. ČervenA je tu takový závěr terapie, který dosud chyběl – rituál korunovace princezny: Už nikdy nezapomenu na to, že když nebude rozumová složka se složkou touhy v rovnováze a nebudou pracovat společně, těžko se dostanu dál, než jsem, naopak, každá nerovnováha mě pošle tam, odkud jsem přišla. Byla to zpočátku trochu dřina, protože touha už nechtěla přijít o svou svrchovanost a nejprve se jí moc nechtělo tvořit tým s rozumem, který pak na oplátku neměl žádnou dobrou vůli touhu korunovat a přemlouval pana terapeuta, aby to udělal za něj... O to víc jsme si pak nádhernou korunovaci všichni užili. Zhodnocení přínosu transformační terapieJestliže jsem dostala tělesné orgány s jejich specifickými funkcemi, dostala jsem podobné specifické složky také do duše. Je dobré respektovat kompetence složek jak v těle, tak i v duši. Jestli je touha nejlepším ukazatelem, toho, co bych chtěla, ať svou schopnost toužit rozvíjí svobodně. Jestli je rozum nejlepší realizátor přání, ať jak nejlépe umí podnikne všechno pro splnění toho, co touha chce. Rituál přijetí je katalyzátor toho, jak mi je, jestli dostatečně přijímám hlavně s láskou a vděčností svou životní misi. Mé vnitřní dítě je nejcitlivější „bublinka ve vodováze“, která zobrazí i nejmenší nerovnováhu. Je-li trvale hezky opečováváno, úplně rozpouští pocity osamělosti. V poslední době jsem prožila krásný posun v životě. Obracejí se na mne mailem ti, kteří se zajímají o transformační terapii a také lidé, kteří se chtějí se mnou poradit. Nemám patent na rozum, ale jestli se stane, že už nejsem jen „hlas, prosící o pomoc“, ale mohu říct nebo napsat „Naslouchám, čím vám můžu prospět?“ a z druhé strany skutečně někdo prosbu vyšle, začínám vnímat sladkou skutečnost, že mám své důležité místo na světě. Kdo už antidepresiva neužívá, nemůže se jimi už předávkovat, a tak děkuju, že jsem měla jinou diagnózu než „maniodepresivní psychóza“, děkuju, že jsem nezaměnila závislost na antidepresivech za závislost na osobě transformačního terapeuta, ale především děkuju, že jsem měla tu kliku v životě, že jsem našla fungující terapii včas. Děkuju, pane Havelko, že jste mi ty moje vlastní kompetence pro duchovní růst
tak srozumitelně utřídil a naučil jste mě orientovat se sama v sobě i poslepu...
S láskou a vděčností Zdenka Borýsková, Brno (10.
6. 2010) P.S. Víte někdo, o tom, že by v novinách byl někdy uveřejněn článek o tom, jak
a čím se nositel diagnozy „deprese“ vyléčil? A podívejte se prosím na
můj nový blog.
(***) Terapeutovo statistické upřesnění:Podle dostupných údajů končí 10 % pacientů s diagnostikovanou depresí předčasnou smrtí (sebevraždou, předávkováním antidepresivy...). Oficiálně je proto deprese považována za smrtelně nebezpečné onemocnění. |
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|
