|
|
Konečně trvalé vyléčeníJako nechtěné, týrané a zneužívané dítě jsem den po dni prožívala jen bolest, nepochopení, nepřijetí a bezmoc. Následky jsem si nesla celý život v podobě absolutního nedostatku sebedůvěry a neschopnosti přijmout cokoliv dobrého. Přes všechnu snahu se mi nedařilo a neustále jsem trpěla úzkostmi a pocity viny. Bylo to tak nesnesitelné, že se mi prostě nechtělo žít, a tak jsem skončila na antidepresivech. Už tehdy jsem si plně uvědomovala, že za vším vězí mé neradostné dětství a že mám v podvědomí uloženo něco, s čím si prostě sama neporadím, ovšem oficielní medicína také ne. Později jsem léky nahradila přírodními látkami a zkoušela všechno možné, abych se z toho dostala. Absolvovala jsem desítky sezení a odblokování u různých kineziologů, regresních a jiných terapeutů, odpouštěla jsem, pracovala na sobě podle návodů, ale za celá léta jsem vlastně nic podstatného nevyřešila. Ulevilo se mi vždy jen na krátkou dobu a pak se deprese vracely a k nim se přidávalo zklamání, únava a rezignace. Tolik let snahy, tolik peněz, energie, a co z toho? Připadala jsem si naprosto neschopná. Moje bilance? Rozvedená, 55letá, bez bytu, s problémy ve všech oblastech života. Chtěla jsem to vzdát jednou provždy, ale pak jsem narazila na internetové stránky něhoterapeuta a najednou mi bylo jasné, že tohle by konečně mohlo být to pravé. Všechno dávalo hluboký smysl a vše do sebe zapadalo. Objednala jsem se a už při seznamovací půlhodince jsme oba věděli, že jsem tu správně. Pan Havelka chvíli poslouchal a chvíli mluvil a vysvětloval a já sála každé jeho slovo jako suchá houba. Dozvěděla jsem se, proč jsem v ostatních terapiích neuspěla a pochopila, že odblokovávat jednotlivá traumata nemá smysl (čehož jsem živým důkazem). Jeho transformační terapie mi připadala jaksi „celostní“, protože jejím prostřednictvím se léčí naráz celé dětství a vše, co člověka nevhodně ovlivňuje. A hlavně vyžaduje spolupráci klienta, čili i mou snahu a práci. To se mi líbilo ze všeho nejvíc, protože už jsem dávno pochopila, že zvenčí a samo nic nepřijde. (Když si vzpomenu na terapie typu „jen si sedněte a nemusíte nic, vše vidím, všechno z vás sundám“…, to tedy opravdu nefungovalo). Když mi pan Havelka objasnil, že celou tu dobu proti mně pracovalo podvědomí, kde zůstalo uloženo všechno to ponižování, odmítání a trestání a že podle vzoru mé matky se tak celý život chovám sama k sobě, připadalo mi to najednou tak jasné a jednoduché! Bohužel ten problém takto nikdo před ním nedokázal zformulovat. Z prvního sezení jsem odcházela s pocitem, že pokud mi on nepomůže, nepomůže mi už nic. „Vnitřní dítě“ byl pro mě známý pojem, ale neznámý a přímo šokující byl způsob jeho léčby, se kterou jsme začali v druhém sezení. Když jsem vnitřním zrakem uviděla svoje vnitřní dítě, zničené, umučené, zoufalé a bezmocné, bylo to pro mě hrozné, protože jsem byla zároveň nucena uvidět, že jeho utrpení je mým vlastním dílem. Hovořit s ním mi zpočátku dělalo potíže a vhánělo do očí slzy. Po pár dnech nacvičování péče o vnitřní dítě jsem si připadala jako schizofrenik. Co to dělám, říkala jsem si, je to směšné, ale vydržela jsem. Kontakt s vnitřní holčičkou se prohloubil a ona se brzy uklidnila, začala mi důvěřovat a uzdravovat se. Když jsem po dalším sezení přidala rituál přijetí, začaly se už dít téměř zázraky. Pan Havelka mě požádal, abych pravdivost provádění mých rituálů vyčíslila v procentech. Zpočátku jsem byla sotva na 20 %, ale po pár týdnech jsem téměř na stovce. Je to neuvěřitelné, ale již po čtyřech sezeních nastala v mém životě obrovská ÚLEVA. Moje vnitřní holčička je teď velmi spokojená a moc si rozumíme. Také rituál přijetí nastartoval změny uvnitř mě i kolem mne. Výsledky jsou úžasné, začínám být jiný člověk, vlastně teprve teď začínám být sama sebou. Vztahy kolem mne se uzdravují a napravují, ustaly problémy v práci a vyřešilo se rychle i moje trvalé bydlení. Je to až neuvěřitelné! Při pátém sezení jsem se seznámila se svou princeznou–touhou a ministrem–rozumem a žasla jsem, jak byli vstřícní a přístupní. Překvapilo mne, jak jsou oba připravení se vzdát svých současných pozic a jak rychle přijali možnost spolupráce. Myslím, že v mém „království“ bude brzo radost žít. Těším se nesmírně na poslední sezení a korunovaci princezny. Pan Havelka objevil opravdu úžasnou a hlavně fungující terapii. Mám právo to tvrdit, protože mohu porovnávat. Všechny ostatní terapie, které jsem za dlouhá léta absolvovala (i když jsem je takzvaně „dochodila“), mi nebyly k ničemu. No a já se po létech zase začínám od srdce smát, cítím se uvolněná, vstřícná, prostě normální. A podle toho vypadá můj život. Začíná být normální. To není málo, to je to hlavní. ------------------------------------- Pokud se vám v životě nedaří a nevíte si rady, bez obav se přihlaste do transformační terapie a nebudete litovat. Poznáte, jak jednoduše a účinně lze na sobě pomocí této metody pracovat. A pokud vyvinete trochu snahy a absolvujete všech šest sezení, ubezpečuji vás, že váš život se spolehlivě začne měnit k lepšímu. Božena Hovorková, bozena.hovorkova@csicr.cz (3. 3. 2010) |
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|