|
|
Život se mnou poněkud zacloumalKdyž mi bylo v zaměstnání zle a dotazník na profesní vyhoření ukazoval 120 %, odešla jsem z kantořiny. Bez problémů jsem dostala místo v čajovně, kde jsem se s požitkem ponořila do role, která se do takové trochu "ulítlé" čajovny hodí. Osud mi však dal na srozuměnou, že se v této roli příliš stylizuji, a poslal mi požehnání v podobě nesnesitelné kolegyně, která mě z milované čajovny hezky rychle vyštípala. Tak jsem zůstala pracovat doma na volné noze. K dokreslení obrázku je třeba říct, že už sedm let nemám stálého partnera, stále hledám, poprvé v životě zkouším, komunikuji a i jinak se zaplétám s různými chlapci a muži. No ale jak jsem odešla z čajovny, začalo mi být moc a moc zle po těle. Zánět v oku, nebývalý úbytek energie... Navíc se v autě zabil můj milovaný chlapec. Léčila jsem tělo u lékařů i u léčitelů. Nakonec jsem se trochu vyhrabala z toho nejhoršího bahna, ale osamělý život při práci doma, žádný rozumný vztah – zkrátka jsem začínala zabředávat víc a víc. Začala jsem shánět zaměstnání, ale bála jsem se, že třeba při nějakém pohovoru se projeví moje psychická labilita a zase zůstanu úplně sama. Když jsem byla už úplně "na hadry", ve směsi zoufalství a frajeřiny jsem se opět přihlásila do této terapie, kde jsem nebyla už asi rok. No co mám říkat, roztekla jsem se do slzavého údolí hned po několika prvních minutách. Terapeut mě jen tak tak slepil po kouscích dohromady a protože jsem v té době byla zcela bez vůle a schopnosti samostatně rozhodovat, naplánoval mi a naordinoval další návštěvu v terapii. Byla jsem ráda, že mi někdo takhle pomohl v rozhodování a zadoufala jsem ve zdárné pokračování. Při dalším setkání mi terapeut pomohl objevit moji vnitřní holčičku. Celou zoufalou, nemohoucí, života v ní už moc nebylo. Naučil mě, jak se o ni starat. Další setkání jsme naplánovali hned za týden, a i když jsem si myslela, že je to moc brzy, bylo to moc potřeba. Malá holčička mi ještě moc nevěřila – a kdo by se také divil, po celých desetiletích takového zanedbávání. Na další dvouhodinovce jsme si tedy povídali s holčičkou a terapeut mě vedl, jak jí mám zařídit pokojíček. Od té doby je holčička klidnější. A ještě s někým mě seznámil – s mojí vnitřní princeznou a ministrem. Užasla jsem, jak nerozumně jsem zacházela se svým vnitřním královstvím. I když pohádka o princezně a ministrovi ještě není u konce, už se věci hodně zlepšily. Pomalu sbírám sílu a sebevědomí, pomalu se sbírám z bahna, do kterého jsem se tak zaryla. Těším se na další setkání, kdy budeme princeznu uvádět na trůn. Vidím, že se člověk opravdu musí nejdříve naučit orientovat ve svém vnitřním světě. Žádné přečtené knihy ani "rady" od těch, kteří "to přece se mnou myslí dobře" nepomohou. (Já jsem byla tak hluboko, že mi nepomohly ani dobré rady.) Jeníku, díky, že mi pomáháte znovu objevovat vnitřní harmonii. No, teď bych zase potřebovala ty Vaše jemné třívrstvé kapesníčky (v ceně :) ... Jana, (jana@hulmak.cz, 5. 12. 2008) |
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|