|
|
Probuzení dospělé rolePřed nedávnem mi bylo skutečně hodně špatně, hodně špatně na duši, život mě bolel. Ono to „nedávno“ se táhlo již roky. Nespokojená sama se sebou, s okolím, doma, v práci, hroutící se vztah, začínající zdravotní problémy... Chvíli nahoře dlouho dole. Po různých pokusech s různými esoterickými metodami mě mé hledání zavedlo až do terapie pana Havelky, kterou právě absolvuji. A protože jsem nyní někde uprostřed, chci napsat jenom jeden postřeh či zážitek z minulého sezení, kdy jsme se začali zabývat vnitřním dítětem. O vnitřním dítěti jsem již něco četla, něco slyšela z přednášek a svoji Janičku jsem i občas oslovovala a povídala si s ní. Ale v terapii se ukázalo, že je to ještě jinak. Na Janičku jsem sice myslela a povídala si s ní, ale trvale jsem jí ubližovala, protože jsem na ni mluvila ne jako dospělý člověk, ale jako ukřivděné dítě, které jí nejen že nemohlo pomoci, ale které ji vlastně vůbec nemělo rádo. Nebyla jsem schopná ji vzít do náruče a skutečně ji pochovat, pohladit a postavit se za ni, protože právě toto jsem ve skutečnosti očekávala já od ní a zlobila se na ni, když mi to nemohla dát. Až nyní jsem to pochopila. Jak je to vlastně jednoduché! Já musím být ta dospělá, jenom já jsem ta, která to může změnit, která může své vnitřní holčičce něco dát. Už vidím, že nemá žádný smysl něco očekávat od ní, když ona to právem očekává ode mě. Je to těžké, nejde to hned, teprve se to učím, ale dává to smysl a já se to naučit už velmi potřebuji... Děkuji! Jana (janazachar@seznam.cz, 20. 7. 2010)
|
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|