|
|
Skypový pokusný králíčekSvé (zatím) poslední sezení jsem měla loni v červenci. Dostala jsem se totiž v průběhu terapie do takové pohody, že jsme se s panem Havelkou dohodli, že si poslední sezení nechám do rezervy, protože jsme vlastně už neměli co řešit. Ale už tehdy jsem mu slíbila napsat text na web, protože jsem byla jeho prvním pokusným čistě skypovým králíčkem, nikdy jsme se spolu osobně nesešli. A čekala jsem, až budu moct napsat dokonalý příběh s happy endem. No a teď mi pomalu dochází, že velký happy end už (nenápadně) nastal. Do terapie mě přivedla souhra několika důvodů. V první řadě mé partnerské problémy. Byla jsem zamotaná do vztahu, který byl pořád nahoru a dolů a spolu a od sebe a přestože mi to často velmi nevyhovovalo, neuměla jsem z toho ven. Chvílemi jsem byla v sedmém nebi a chvílemi na mašli. A nevěděla jsem, co se sebou. Pak jsem náhodou v internetové diskusi narazila na odkaz na stránky pana Havelky. Přiznám se, že jeho „terapie něhou“ mi osobně připadala dost proti srsti, nicméně jsem zabrousila i na web transformační terapie, kde mě zaujaly příběhy klientů. Na rozdíl od jiných „alternativních“ metod se to v nich nehemžilo sluníčky, lidičkami, andělíčky ani jinou havětí. Všechny na mě působily dojmem, že je psali lidé rozumní s nevymytými mozky, zkrátka osoby, se kterými jsem se dokázala ztotožnit. Poslední popostrčení byl fakt, že pan Havelka nabízí terapii na dálku (po Skypu), což je pro mě ideální. Nejen proto, že bydlím v zahraničí, ale také protože „naživo“ by se mi pravděpodobně hůř mluvilo a „otevíralo“. Věřím, že už před touto terapií jsem měla nakročeno správným směrem v práci se svým vnitřním světem a hlavně sebevědomím. Ale zároveň jsem si jistá, že tato terapie mě posunula kus cesty o dost rychleji, než bych byla schopna zvládnout sama. Do té doby jsem byla jakoukoliv terapií nepoznamenaná, vždycky mi to přišlo jako marnost nad marnost. Před terapií jsem si samozřejmě o ní přečetla vše, co se dalo, takže jsem s postupem byla teoreticky obeznámena – a popravdě mě moc nepřesvědčil. Pochybnosti byly: „Vnitřní dítě, co to je za blbost?! To na mě nemůže fungovat.“ Ale pak jsem se nestačila divit. V podstatě stačilo, aby mě pan Havelka seznámil s mojí vnitřní holčičkou a kolik věcí mi tím došlo! Těm, kteří terapii nezkusili, to asi bude připadat absurdní (jako to připadalo mně), ale ono to celé má tak krásnou logiku… Na rituál přijetí jsem dokonce od té doby zapomněla. Přestože si jasně vybavuji, jak jsem ho poctivě (za domácí úkol) pravidelně drmolila. Ale světe div se – teď úplně automaticky věci přijímám s tím, že si říkám „no holt je to tak asi nejlepší“ a ani se nad tím nezamyslím a neproklínám hnusný vesmír, že si na mě zasedl a dělá mi pořád naschvály, když věci nejsou tak, jak jsem si usmyslela. Až dneska, kdy jsem si znovu pročítala detaily na webu, mi to došlo – on se mi ten rituál tak vpil do kůže, že s ním operuji úplně přirozeně. A ono se opravdu většinou ukáže, že ten vesmír to pro mě stejně vymyslel líp! S princeznou a ministrem mi to moc nešlo, ukázalo se, že mi paradoxně vládne princezna, která s ministrem nekomunikuje, do zámku se jí nechce a poletuje po zahradě. Ale korunovace proběhla, v zámku je víc světla a princezna zjistila, že s ministrem se dá mluvit a není to takový hrozný „opruz“. Praktické důsledky této části terapie mi zatím „nedocvakly“. Třeba časem… Netvrdím, že jsem se v terapii cítila vždycky jenom skvěle, některé části byly docela temné. Je neveselé, prodírat se svinstvem, které člověk sám před sebou zahrabal hodně hluboko. Ale den hrabání se v hnoji je nízká cena za zbytek života s pocitem, že toho zvládnu víc a dokážu se sama za sebe (svoji holčičku) bez problémů postavit. A ten happy end? Svatba a „pokud neumřeli, žijí šťastně dodnes“ to není. Zcela přirozený pocit, že moje štěstí nezávisí na nikom jiném a mám ho zcela ve svých rukou, to je pro mě opravdová výhra. A případné další světlé partnerské zítřky budou pouze zaslouženou třešničkou na dortu. Díky panu Havelkovi za „berličku“, která mi moc sedla a taky bych tímto chtěla poděkovat sama sobě a pochválit se za svůj pokrok. Dalším účastníkům terapie přeju odvahu a sílu. Máte-li dotazy, můj email je k dispozici u našeho terapeuta. Jana, 33 let (3. května 2011) |
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|