|
|
SomatizaceUž nějakou dobu jsem měla pocit, že nežiji, ale spíše se snažím přežít. Před sebou žádnou skvělou budoucnost, jen nekonečně dlouhý, temný prostor. Hlavou se mi honily myšlenky, že prostě musím vydržet, až se manžel, se kterým jsem si už dávno nerozuměla, vylíže z nejhoršího po své nemoci, protože ho přeci „nemůžu teď opustit“. Až děti dospějí, až děti dostudují, až, až… A pak se objevila náhlá naděje, světýlko, někdo se začal zajímat o mě. Rozzářila jsem se jako žárovka, zamilovala jsem se. O to horší bylo, když vše náhle zhaslo. Točil se se mnou celý svět. Naprostá beznaděj. Právě v tomto okamžiku mi přišla nabídka, ať si počtu v blogu www.janhavelka.blog.idnes.cz. Zhltla jsem rychle všechny články a pak i všechny příspěvky klientů o jejich zkušenostech. Rozhodla jsem se ihned. Darovala jsem si terapii ke svým kulatinám s tím, že konec konců nemám co ztratit. Náš první kontakt probíhal po Skypu. Ještě, že mě při tom nikdo neviděl. Dobře cílené otázky ve mně otevřely staré rány a bolístky z dětství. Slova kritiky, která jsem slýchala kdysi tak často a stále dokola, jsem teď sama musela vyslovit nahlas. Moc to bolelo. Rozbrečela jsem se. Sotva jsem zachytila na druhém konci drátu slova „to je moc smutný příběh, vy nejste sama sobě oporou“. Probíhalo to stejně, jako když něco zahnívá na těle. Rána se nejprve musí otevřít, aby se mohla vyčistit, aby se pak mohla zahojit. A jedním z prostředků hojení je, naučit se milovat sama sebe. Jak často už jsem toto slyšela na všech možných kurzech, jenže mi nikdo neporadil jak zařídit, aby to fungovalo. Až tady. Povídání o tom, co se může dít v podvědomí, jak s tím pracovat a jak opečovávat své vnitřní dítě… Užívám si znovu a znovu ten slastný pocit, když obejmu svou vnitřní holčičku a sama náhle ucítím, jak mě někdo bere do náruče. To jsem přesně potřebovala. Oporu, slova pochopení, ne odsouzení. Postupně jsem doslova pookřála. Ta tam zmizela ta zoufalá a nešťastná. Ne, že by se problémy samy od sebe ztratily, jen mám konečně i elán něco s nimi udělat. Nicméně terapie pokračovala. Nestačila jsem se divit, jak bolest na mých zádech přesně kopírovala bolest duše. Do té doby by mě nikdy nenapadlo, že i snímání břemen může bolet stejně, jako jejich nakládání. Říká se tomu somatizace, podle soma rovná se tělo. Vždycky jsem se usmívala, když mi moje kamarádka říkala, že somatizuje do zad. Nyní jsem to zakoušela na vlastní kůži. Ale ta úleva potom. Jen se nám terapie neplánovaně prodloužila, jelikož můj rozum se prostě nechtěl jen tak vzdát své vlády, trval si na své důležitosti a nechtěl postoupit patřičný podíl ve prospěch intuice. Za krkem mě rozbolelo k nevydržení. Rituál, zvaný „korunovace princezny“ (popis viz Diagnostika a rehabilitace touhy) jsme tedy raději odložili na další, původně neplánované setkání. A protože to nebylo hned tak rychle, krásně jsem do té doby uzrála. Bylo to pak příjemné setkání a korunovace princezny pak proběhla naprosto hladce. Hana Jašová, Brno, Brno (27. 12. 2010)
|
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|