|
|
Byl jsem jako prokletýDůvody, proč lidé podstupují tuto terapii jsou různé. U mě tím hlavním důvodem je to, že dlouhodobě nemůžu najít vhodnou partnerku. Už jsem vyzkoušel spoustu věcí – psychoterapii, One Brain, Silvovu metodu, Rodinné konstelace… Občas se odkrývaly různé střípky, ale na mém stavu se nic zásadního (a viditelného) neměnilo. Často jsem si připadal jako prokletý. Nakonec to dospělo do stavu, kdy jsem si na začátku minulého roku řekl, že když se do května nic nezmění, tak tady všechno utnu a zmizím někam do světa. Jedno kam… A pak se něco přihodilo. V dubnu jsem potkal Alana Lowena a hned počátkem května se zúčastnil jeho týdenního semináře „Tělo, Srdce a Duše“, který mě nakopnul. Poprvé jsem se setkal sám se sebou a byl to úžasný zážitek. Ale zatím to bylo takové malé otevření dveří. Další pootevření následovalo v září na jeho dalším semináři „Univerzální zkušenost“, který je o setkání s vlastní smrtí, což je opravdu silný zážitek. Obratem mi pak osud přihrál do cesty jednu dívku, ale to opět dlouho nevydrželo. Jednoho prosincového dne si tak brouzdám na webu a do oka mi padne Terapie něhou. Ale tu přeci znám, tu dělá Honza Havelka, jehož Spirituální stránky jsem objevil už někdy v dávných dobách a občas si vzpomenu na jeho zajímavé texty. Stránky si otevřu a dostanu se na Honzův blog na iDnesu. Pročítám si jeho jednotlivé články a jsem z nich nadšený. Hned posílám odkaz jedné známé, trpící depresemi, s tím, že by jí to mohlo zajímat, ale já zatím nad terapií vůbec neuvažuji. Další dny si čtu příběhy klientů a pak se najednou rozhoduji, že jeho terapii vyzkouším. Objednávám úvodní půlhodinku s tím, že bych pak rád absolvoval terapii celou. Druhý den se Honza ozývá a domlouváme si první schůzku na začátek ledna. Cesta začíná… Úterní ráno nezačalo moc dobře. Celou noc jsem se převaloval a nemohl pořádně spát, takže jsem unavený a ospalý a mám strach, že se to podepíše na terapii. Ani nevím o tom, že se právě takhle projevuje jeden můj program, provázející můj dosavadní život. Ale to se dozvídám o nějakých pár hodin později. Úvodní seznamovací půlhodinku rychle prolétneme a jdeme na to. Zahřívací začátek je věnován vztahům a ženám. Pokračujeme tím, jak já před nimi vystupuji a jak jsem si na svůj štít namaloval někoho jiného, než jsem skutečně. A nakonec jsme u ústředního bodu prvního sezení, který zní: „Jak zacházeli se mnou, tak já nyní zacházím sám se sebou“. V mém případě se objevuje program: „Nejsem dost dobrý…“. Při jeho odhalení ve mě začínají pracovat pocity stísněnosti a Honza má radost, že to funguje :-). Nakonec dodává, že to hezky necháme podebrat a za dva dny to doléčíme. A čím mi příště bude hůř, tím to bude lépe… Na druhé sezení jdu v dobré náladě a rozhodně se hůře necítím (už zase nejsem dost dobrý, měl bych se přeci cítit špatně :-). Ale při rekapitulaci se program opět restimuluje a pocity stísněnosti se uvnitř mě opět slušně rozjíždí. Pak mi Honza dává na výběr, zda chci pokračovat s Ministrem a Princeznou nebo s Vnitřním dítětem. Když jsem si pročítal, jak terapie probíhá, tak jsem se na Princeznu a Ministra těšil, ale teď je volba naprosto jednoduchá, neboť něco uvnitř mě volá "vnitřní dítě, vnitřní dítě…“. Pohodlně se usazuji a vydáváme se na další část mé cesty. Dívám se na pocit stísněnosti uvnitř mě, který má na začátku tvar černé koule, jenž postupně přechází do černé postavy v kápi. Honza mě naviguje a snažíme se zjistit, kdo ta postava je a proč tam vlastně je. Honza mi osvětluje, že je to typ entity, která když chce, tak zůstává skrytá, ale jelikož je vidět, tak s námi chce očividně komunikovat. Po několika dotazech se postava mění na malou ustrašenou holčičku. Dávám jí vnitřní mikrofon, který ona přijímá, a já se v tu chvíli stávám jejími ústy, díky kterým si s ní Honza může povídat. Dozvídáme se, že by děvčátko i chtělo odejít, ale nemůže. V jednom okamžiku začíná holčička růst a mění se na dospělou ženu, které může být tak mezi 20 a 30 roky. Představuje se jako Alena a dozvídáme se od ní, že je tam kvůli mně, aby mě kontrolovala a mařila mé vztahy se ženami. Je prý se mnou velmi dlouhou dobu, ale už jí to nebaví a tak mě přivedla na terapii, protože cítila, že by jí Honza mohl pomoci. Vydáváme se na cestu do minulosti, protože potřebujeme zjistit, kdy došlo k našemu spojení. Dostáváme se někdy do doby 16. – 18. století, kdy Alena je dívkou v zámeckých šatech. Je do mě zamilovaná, ale já jsem ji nějak zradil a ona si rozhodla vzít život. Po smrti se ovšem rozhodla neodejít do světla, ale přivtělit se ke mně. A to se opakuje už několik životů. Nyní máme všechny potřebné klíče a tak je čas na návrat do současnosti. Aleně je líto, že je zde tak uvízlá a ráda by to ukončila, takže jí Honza pomáhá při jejím návratu ke světlu. Není to úplně jednoduchý proces, protože ji zde drží různé okovy a závaží, ale naštěstí je její touha po novém začátku silnější než její připoutanost ke mně a tak se jí podaří odvést zpět do světla. První věc, která mě napadla po návratu, byla, že s tím prokletím jsem měl vlastně pravdu. No, uvidím, jak se to bude vyvíjet dále a co se změní. Hned to být nemusí, protože Honza říká, že to může klidně trvat delší dobu, než se to po odvedení přivtělené duše, srovná. Po skončení sezení se cítím dobře, ale v průběhu dne se pak ve mně objevuje smutek. Smutek, jako když vás opustil někdo hodně blízký. Na dalším sezení se konečně dostáváme k tématu vnitřního dítěte, tedy té mojí součásti, která se nevyvinula a zůstala na úrovni dítěte. Učím se s ním komunikovat a pečovat o něj. Nejdůležitější poznatek pro mě je ten, že pokud se cítíme zraněni a je nám špatně (např. díky našemu vnitřnímu programu), tak naše vnitřní dítě je na tom ještě mnohem hůře a tak je dobré zmobilizovat své síly a začít se starat o něj. To se mi hodí asi tři dny nato, kdy po jedné kritice se cítím jak spráskaný pes a pak si najednou uvědomuji svůj, na plné pecky běžící, program „nejsi dost dobrý…“. Takže místo sebeobviňování se intenzivně starám o své vnitřní dítě a cítím, jak se postupně můj stav zlepšuje. V dalších sezeních pak dochází na rituál přijetí a také na Princeznu a Ministra. Chudák Princezna (touha) byla, jak už to tak občas bývá, vyhnána z trůnního sálu a Ministr (rozum) byl celý ztrhaný, jak se snažil království uřídit. Proto po „auditorské návštěvě“ Honzy v mém království (a se souhlasem Princezny i Ministra) dochází ke korunovaci a usazení Princezny na trůn a usednutí Ministra po její pravé ruce. Tato terapie mi úžasně sedla a to, co mi Honza povídal, mi přišlo naprosto srozumitelné, pochopitelné a proveditelné. Dostal jsem do rukou funkční nástroje k zacházení se sebou a přijímání svého života. Záleží už jen na mně, jak s uvedenými prostředky a zkušenostmi naložím ve svém životě. Takže i já můžu s klidným svědomím terapii pana Havelky doporučit dalším lidem. A pokud budete chtít se mě na něco zeptat, rád vám odpovím. David (17. února 2011) Poznámka terapeutova: Vážené dívky, které tvrdíte, že chlapi vymřeli, prosím zbystřete. David je mladý (35 let), pohledný, spirituálně zaměřený muž a – četly-li jste pozorně – je volný. Jděte po něm :-)! |
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|