|
|
Světlo na cestěaneb rok a čtvrt po terapii: Dobrý den, vážený pane Havelko, ráda bych vás jen pozdravila a řekla, že se máme dobře. Naše Andrejka je taková, jaká nám u vás řekla, že bude. Je úžasná a naši chlapečkové také - mají se rádi. Za sebe dodávám, že terapii u vás cítím i po roce jako zásadní obrat v mém vnitřním prožívání. Změny k lepšímu stále probíhají - tak jak jste předpověděl. Jsem moc ráda, že jsem vaše stránky v pravou chvíli našla a že jsem se odhodlala vyzkoušet vaši terapii. Přeji vám hodně štěstí a sil a vůbec. Hana (16. března 2013) Poznámka terapeutova: Hana s manželem a s miminkem v bříšku (Andrejkou :-) u mě tehdy absolvovali i seminář Hovory s nenarozeným dítětem. Takovéto výsledky potěší. --------------------------------------------------- První zpráva z 5. ledna 2012 Když jsem asi před čtyřmi měsíci poprvé zabrousila na stránky pana Havelky, jsem měla za sebou dva roky klasické terapie (50 min. týdně), kde se sice objevovaly spousty zajímavých témat z mého vnitřního světa, jejich rozkrývání mi ale v konečném důsledku nepřinášelo žádnou úlevu. Ke konci to bylo spíše naopak. Něco bylo špatně a já, přes „usilovnou“ snahu, která mi je vlastní, nemohla přijít na to co. Pro úplnost ještě dodávám, že na terapii jsem začala docházet po té, co jsem se po jednom „usilovném“ intenzivním meditačním kurzu, ocitla v péči psychiatra s diagnózou psychózy. Musela jsem pak užívat léky, které se mi po půl roce podařilo vysadit. Na svém „duchovním vývoji“ jsem se snažila pracovat už dlouhé roky před tím - chodila jsem na přednášky, četla knihy, jezdila na meditační kurzy. Až teď vidím, že jsem to celé nevzala za správný konec a na svoji obhajobu (protože po novu už jsem na sebe hodná) musím konstatovat, že jsem ani nemohla. Celý můj vnitřní svět byl postaven na sebenenávisti a velké sebekontrole - to jsem ale vůbec neviděla. Myslím, že není nutné líčit jednotlivé postupy, které terapeut používá - o těch se rozepisuje on sám dostatečně a jsou zmíněny i v dopisech klientů. Ráda bych napsala, čím nejvíc pomohl mně. Aniž bych si to dostatečně uvědomovala, měla jsem sama v sobě spoustu komůrek, kam jsem pečlivě zavírala ty části své bytosti, které jsem neměla ráda, o kterých jsem se domnívala, že na svět nepatří - asi jsem si myslela, že tak je zničím. Jim se to ale nelíbilo, a tak se chtěly dostat také ke slovu. Pan Havelka můj stav nazval zuřící občanskou válkou a sám sebe nazval humanitárním pracovníkem, který chce v té válce pomoci opravdu všem, kteří v ní trpí. Díky jeho citlivému přístupu se podařilo, že mu ty mé „podosobnosti“ opravdu uvěřily, povolily sevření a postupně začaly spolupracovat. To vše samozřejmě probíhalo obrazně, pohádkově, ale pro mě velmi působivě. Po absolvování osmi sezení si samozřejmě nemyslím, že vše je zvládnuto. Mám ale pocit, že snad alespoň matně vidím obrysy cesty, po které mohu kráčet, a že je mi na ní lépe než před tím. Do některých mých zákoutí, kde dříve byla tma, začaly pronikat první paprsky světla. Je to pohled sice často neradostný, za to osvobozující. Mám pocit, že tudy by mohla vést cesta. S odstupem jsem už vděčná za vše, co se stalo, protože se teď už vážně začínám cítit lépe. Za to ani nevím jak poděkovat panu Havelkovi, a tak teď aspoň takto, trochu veřejně: MOC DĚKUJU. Hana 40 let (5. ledna 2012)
Výsledky terapie dodatečně ocenil i manžel Hanky, viz jeho příspěvek Pohled zvenku. |
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|