|
|
Přijímání zranitelnostiTerapie vnitřního dítěte je něco, co vám s velkou pravděpodobností může přehodit výhybky na vaší cestě životem. Není ovšem zázračnou pilulkou, po jejímž užití vás opustí nepříjemné pocity jednou pro vždy, to vám nicméně nebude tvrdit ani terapeut Jan Havelka. Osobně jsem šel do terapie, protože jsem vnímal, že je tady část mě, která se necítí dobře a tak nějak neustále strádá. Měl jsem potřebu, aby i tato moje část byla uzdravena, jenže jsem nevěděl jak to udělat. Cítil jsem se v různých situacích často vnitřně nejistě a mnohdy nedospěle. Na mé cestě vnitřního vývoje stále chyběl zásadní díl skládačky, bez kterého nebylo možné postoupit dál. K Janovi mě dovedla inspirace knihou „Návrat domů“ a přání získat nástroj jak pečovat o své vnitřní dítě. První sezení bylo spíše mapovací a ujasňovací s poodkrytím některých vzorců mého chování. Už při tomto sezení mi Jan naznačil, že můj vlastní pocit citlivosti a zranitelnosti je také součást mě samotného a pro získání radostnějšího života je lepší tuto skutečnost příjmout a projevit, než s ní neustále bojovat a zahánět ji do kouta. Teď to bude znít možná legračně, ale pro mě bylo skutečným překvapením, když jsem slyšel Jana říkat, že citová zranitelnost je přirozenou výbavou každého lidského jedince, který se rodí na tuto planetu. Bylo pro mě pochopitelné, že každé fyzické tělo člověka je zranitelné a vůbec by mě nenapadlo, že by mohl existovat někdo, kdo pošetile vynakládá své síly na to, aby takovouto zranitelnost jednou neměl. Ovšem v případě citové zranitelnosti mě taková představa lákala a chtěl jsem se někým takovým nezranitelným stát. S tímto přáním samozřejmě souviselo zahánění a potlačování jakýchkoliv pocitů vnitřní slabosti, mezi něž jsem řadil i citlivost. No a pokud něco odmítám, tak se zároveň nedá říct, že to miluji. Od té chvíle jsem si více začal všímat, jak se k sobě v konkrétních situacích chovám a jak daleko to někdy má k láskyplnému přístupu. Že to, jak se pak cítím, není nic jiného, než jak se cítí někdo uvnitř mě, na základě toho, co jsem mu provedl nebo řekl. Pro zjednodušení budu tohoto někoho nazývat mým vnitřním chlapečkem. Bylo tedy načase postavit se za svého malého, často přehlíženého a zaháněného chlapečka, kterému tam uvnitř už dlouhá léta nebylo zrovna dobře, a dát mu znát, že je pro mě úžasným, obdivuhodným a tím nejdůležitějším človíčkem na světě. Za tímto účelem mi byl předán návod jak provádět rituál péče o vnitřní dítě. Začal jsem tedy s hýčkáním toho, kdo to nejvíc potřeboval. Místo abych své nepříjemné pocity zaháněl, vnímal jsem je spíš jako jazyk, kterým ke mně můj klučina promlouvá a sděluje, že něco pro něj není v pořádku. V případě, že k obdobné situaci někdy dojde, snažím se uvědomit si, jak jsem se ke svému chlapečkovi zachoval nebo naopak co jsem mu nedopřál nebo nedopřávám. No a následně pak podnikám kroky, abych svou chybu napravil. Věřím, že si budu čím dál s menším zpožděním takové neláskyplné chování vůči sobě uvědomovat, až nakonec přijde doba, kdy pro mě bude takové zacházení tak nepředstavitelné, že ho jednoduše přestanu dělat. Pokud v poslední větě cítíte určitou potřebu stát se dokonalým, pak vězte, že ji tam vnímáte správně, právě jsem vám totiž ukázal jedno z mých dalších témat k řešení :-). Druhý silný nástroj, který jsem od Jana obdržel, je rituál přijetí. Život je daleko snadnější, když jsme v souladu s ním a tím co se právě děje a neklademe tomu zbytečně odpor. A k rozpouštění odporu slouží právě tento nástroj. Celá terapie je z velké části vlastně o tom, naučit se vše brát tak jak to je a to včetně nás samotných. Další významnou věcí, na kterou mě Jan upozorňoval, bylo uvědomění si a následování životního záměru. Jan tvrdí, že toto není možno uskutečnit, pokud celý náš život řídí pouze rozum a touha je vytlačena až na poslední místo pomyslného žebříčku důležitosti. Za takových podmínek si budeme jen těžko uvědomovat svoje poslání a už vůbec nedojde k tomu, abychom se jím začali zabývat. I já jsem přesvědčen, že bez plnění naší mise je velmi nepravděpodobné, že budeme žít zcela naplňující život a tak přeji vám i sobě, ať máme odvahu následovat svou touhu a naplnit to, pro co jsme sem přišli. Děkuji Janovi za jeho průvodcovství na cestě duše a vám všem přeji ať je váš život úžasný. Karel, 30 let (22. ledna 2012) |
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|