|
|
Přijímám své úzkostiZkoumání a toulání po svých vnitřních světech, oficiální psychoterapií i různými alternativními metodami, s cílem nalézt cestu k sobě, jsem si před terapií u pana Havelky již prošla. Jedna z důležitých kostiček do skládanky mi ale stále chyběla. Ale nevěděla jsem která to je a moje duše začala volat po nápravě. Tou dobou jsem měla krátce po rozvodu a byla jsem plná úzkostí a sebedestruktivních výčitek spolu s pocity, jak jsem nemožná, že situaci nezvládám. Ve vztahu klient-terapeut je pro mne klíčová atmosféra důvěry. Svůj osobní příběh jsem ochotna do nejniternějších detailů sdílet s málokým. Proto jsem se k panu Havelkovi nejdříve objednala na zkušební půlhodinku, oťukala si prostředí i pana terapeuta a rozhodla se pro něj, jako svého průvodce. Celkem jsem absolvovala šest sezení. Na páté sezení jsem odjížděla s pocitem, že cyklus šesti dvouhodinových setkání pro mne bude přesně akorát a další blok tří terapií již nebude třeba. Se stejnou myšlenkou přišel ten den pan Havelka sám od sebe. „Vypadáte nějak dobře, opravdu se tak i cítíte?“ řekl mi skoro na úvod našeho pátého setkání. Jak probíhala ona cesta od „nezvládám“ po „vypadáte nějak dobře“? V průběhu terapie se mi zjevilo téma závislosti. V dětství se mi nedostalo bezpodmínečné lásky, jak jsem potřebovala a dopad je, že v dospělosti jsem se na lásce z „vnějších zdrojů“ stala závislá a jednalo se o závislost pěkně nezdravou. Kvůli strachu, že bych o přísun lásky mohla přijít, jsem všechno, co jsem byla já a co bylo pro mne důležité, v partnerství zahodila a ve vztahu se tak úplně ztratila. Smutným pozadím této skutečnosti je, že nedostatek lásky v prvopočátku mne vedl k přesvědčení, že za nic nestojím a tudíž si nic dobrého ani nezasloužím. Proto mi vlastně paradoxně ani nedělalo problém se ztratit, ale kdesi skrytě vevnitř to samozřejmě bolelo. A právě to je ta důležitá kostička do skládanky a jádro úzkostí – tohle ukotvené přesvědčení, že to co chci a jsem je vlastně zbytečné. Terapie pana Havelky vychází z poznatku, že „tak, jak s námi zacházeli, když jsme byli malí, zacházíme sami se sebou, když jsme velcí“. A léčba spočívá v nácviku zacházet se sebou tak, jak jsem si vždycky přála, aby se ke mně chovali ostatní. Jinými slovy dokázat se postarat o přísun lásky z „vnitřních zdrojů“. Za podpory pana Havelky jsem se začala postupně učit nezávislé lásce. Umět cítit lásku sama k sobě i umět si jí sama opravdově dát a nehledat jí jenom venku a tím se stávat ve vztazích nezdravě závislou. K tomu jsem v terapii do ruky dostala dva nástroje – rituál péče a rituál přijetí. Není to tak, že by se výsledky dostavily okamžitě, hned jak nástroje dostanete do rukou. Chce to trpělivost a vnitřní pokoru. Ony ty zraněné části duše, na které jsem se v životě moc neohlížela, tomu ze začátku moc nevěřily, že tu péči myslím vážně. Průběžně jsme s panem Havelkou měřili, jak moc moje duše věří mé péči o ní a dostávali se na čím dál vyšší hodnoty. Dnes je to měsíc, co jsem odešla z posledního sezení. Od té doby se každý den vnitřně obejmu, pochovám se a poděkuju si. A udělám to i vždycky, když se přihlásí ke slovu úzkost. V tu chvíli si pak říkám konejšivá slova, kterými utěším své vnitřní děťátko. Podotýkám, že nejde o to, že bych se svých úzkostí, hloubavosti nebo přecitlivělosti zbavila. Spíš se je učím přijímat, protože i ony jsou mojí součástí. Ony pak nemají takovou intenzivní potřebu volat, protože již jsou vyslyšeny. Vědí, že je na ně brán ohled, stejně jako ho teď na sebe beru já. Tak tedy s láskou a vděčností, díky pane Havelko za účinné průvodcování Veronika (13. 5. 2014)
|
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|