|
|
„Vy ale umíte žít!“Tohle obdivné hodnocení jsem si vysloužila od spoluturistů při svém posledím pobytu v Egyptě. Šlo o výslednici tříletého terapeutova snažení, kdy nestačilo jen seznámit s nástroji „Péče o vnitřní dítě“, „Rituál přijetí“ a “Být pánem ve svém domě“. Věřte, terapeut se může u-snažit, ale ten, kdo to má kromě pochopení i aplikovat, jsem byla vždy jen „JÁ“. Mnoho dobrého moje logika chápe a přijímá, ale s využitím to nějak vázlo, a to je důvod tak dlouhého času, který jsem strávila v transformační terapii.
Moji dva nepřátelé se jmenují se „Nemůžu“ a “Nedokážu“. Jsou absolutní brzdou všeho dobrého snažení. Když vyslechnu a přijmu jejich argumenty, ani sebelepší pochopení terapeutických nástrojů mi samo nepomůže rozhýbat setrvačnost mých návyků. V terapii jsem se naučila objevovat a pojmenovávat různé složky své psychiky: Jednou z nich je „Centrální kontrolní“. Měl to být ohlašovatel stavu mé rovnováhy, ale nějak se mi vymkl z rukou a stal se ředitelem, navíc s prvky přísného vychovatele. Takový „dáreček“ mi neříkal výsledky kontroly, ale ubezpečoval mě, že všechno, co dělám, je špatně. Klika byla, že se nespojil s principy „Nemůžu“ a “Nedokážu“, z toho už by nešlo najít cestu ven. V terapii jsme ho naštěstí odhalili a dali mu jiné smysluplnější úkoly. Konečně jsem se stala alespoň trochu „Pánem ve svém domě“, takže už jsem to byla já sama, kdo si plánuje život a hlídá, aby mi to kolem-žijící moc nebořili, případně raději pomohli s realizací. A tehdy vznikl projekt – pro někoho šílený – odletět do Egypta k moři. Šílenost č. 1 – Egypt 2011V rámci terapie jsem využila nabídku „TŇ3“ (viz www.terapie-nehou.cz/terapie-nehou-iii.php), čili vydat se s terapeutem do Egypta. V mém případě ale nešlo o terapii něhou, bylo to mnohem náročnější. Bylo třeba asistence i pro zdánlivé maličkosti, a to 24 hodin denně (obsluha u švédského stolu, orientace v prostředí hotelu, plavba v moři, procházky, výlet na velbloudu..), neboť – a to jsem vlastně měla uvést hned na začátku – jsem od narození úplně nevidomá. Dovolila jsem tehdy „Centrálnímu kontrolnímu“ vnutit mi názor, že tato nádhera se už nikdy nevrátí, a tak jsem si zkazila poslední čtyři dny pobytu v Egyptě tím, že mě tenhle fakt psychicky vyřídil. Korunu tomu tehdy nasadil sám terapeut, který v dobré víře uchránit mě při aklimatizaci po návratu, mi doporučil čtyři dny před koncem pobytu, abych se na ten návrat domů připravila. Místo mobilizace sil přišla panika, chrlily se z mého nitra dotazy: „Kde chceš tolik síly nabrat“? „Jak to zvládneš, slyšela jsi přece, že návrat je nutné ošetřit“, „Boj se, teď to přijde a bude to strašně bolet, víš, jak se zrovna tobě umí stejskat!!!“ Stav lability tehdy trval šest týdnů po návratu. Po identifikaci složky „Centrálního kontrolního“ v terapii se mi konečně začalo dařit stávat se pánem ve svém domě, mezi tím jsem musela poněkud zdokonalit péči o vnitřní dítě. Je to kuriózní, tak dlouho jsem v terapii, ale to, že rituál péče o vnitřní dítě je mnohem účinnější, pokud je denně prováděn NAHLAS, pro mě bylo i po dvou letech v terapii absolutní novum! Šílenost č. 2 – Egypt 2012To přece není možné, aby můj proplakanej Egypt byl poslední, vždyť je tam tak krásně i pro slepý voči! A tak ve spolupráci s mojí holčinkou vzniká od ledna do září plán zájezdu do Egypta, tentokrát už koncipovaný jinak. Terapeut mi tentokrát pomáhal už pouze s plánováním a organizací asistence v Egyptě, takže jsme dojednali všechny podrobnosti s hotelovým managementem přes mail v klidu a předstihu. Naplánovala jsem si, že sama doletím z Prahy až do hotelu, kdo mi bude asistovat v kritických okamžicích na cestě, kdo a jak mi bude asistovat v hotelu, a jak se sama zase vrátím. Moji přátelé a příbuzní mi to vymlouvali, že jsem kaskadér, že oni by si to netroufli, a namítali spoustu „A co když...“ Ale „Nemůžu“ a “Nedokážu“ už do mého týmu nepatří, takže jsem tam opravdu odletěla. --------------------------- Teď, po návratu při vzpomínkách, mě zaplavuje vlna hřejivosti. Už od začátku zájezdu mě mnoho českých turistů mě obdivovalo a fandilo mi. S mnohými jsem se spřátelila, oceňuju především jejich nezištnou pomoc např. při tvorbě fotek a videí, to bych určitě sama nezrežírovala. V Egyptě jsem zářila štěstím, všechno vyšlo neskutečně plusově, od vzletu do přistání žádné problémy. Na letišti v Egyptě opravdu čekala zajištěná asistence, v hotelu také. Vesmírné bytosti věděly, že ta moje angličtina fakt není úplně to ono, a tak aniž to kdo režíroval, moje hotelová asistentka, původně domluvená pro anglickou konverzaci, je ruska, a huráááá sbohem angličtino, sice jsem 25 let rusky nemluvila, ale teď je to jako včera, dokonalá režie, čípak asi?
V Egyptě žiju na plný pecky, ani alkoholu netřeba, abych šířila radost a veselost. Potkávám manžele, skvělý potápěče, anglicky neumí, neznají to tu. A tak se kasám, díky loňskému pobytu se tu už necítím jako v cizím prostředí, zvu je v Dahabu do svého oblíbeného obchůdku s čaji, vonítky, kořeními. Prodejce nejen, že si mě pamatuje, ví, co jsem loni kupovala, a jaký jsem dostala dárek. Chová se ke mně jako ke staré známé, i manželé se tam se mnou cítí jako mezi svými známými. A díky tomu, co mě dlouho a pracně učil terapeut, tvořím si teď v cizině jakési své mini-doma a je mi v něm moc blaženě. Tu blaženost vidí na mně všichni, kdo mě pozorují. Legrační je, že podezřívají místního čajo-beduína pana Baraku, že mi asi něco přimíchává do čaje! A také jsem plavala s delfíny. Ze záznamu na CD znám delfíní podivné zvuky, v hračkárně jsem si už sahala na delfíní tvar v plyšovém vydání, a přece pravé setkání s delfínem proběhlo až letos v delfináriu v Sharm-el-sheikhu. Dopřála jsem si ten luxus plavat s delfíny v bazénu a smět si je detailně prohlédnout, v mém případě tedy osahat. Nechala jsem si celé plavání s delfíny nahrát na dvd, abych i po letech měla hmatatelný důkaz, že se mi to nezdálo. Nikdy na tohle setkání nezapomenu. Pořadatelé nebyli vůbec v rozpacích co a jak se mnou, vodili mě bezpečně a dokonce ve chvíli, kdy ostatní hráli s delfíny a míčem pólo, nenechali mě bezprizorně stranou, ale ponechali u mě jednoho z delfínů na dotýkání, hlazení a legrační hry. Deset úžasných dní minulo. Na závěr mi opět přišel jeden stesko-den, abych si nemyslela, že mám vyhráno, ale moje asistentka byla také trochu jako psycholog, takže i toto se mnou zvládla opravdu dobře. VýsledkyIdea, že už terapii nepotřebuji, je pryč, stále mám co zdokonalovat. Někdy fakt ty nástroje místo v rukách držím v zubech, dokonce si namlouvám, že nejlepší péče je zavřít, schovat, zazdít, a říkám tomu ochrana. Teprve terapeutický rozhovor mě přesvědčí o omylu, že tohle fakt péče není, i když se tak tváří. Už se nebojím, že mě někdo znectí za to, že jsem látku, kterou jiní vstřebají za devět sezení, nezvládla ani za dva roky. Holčince říkám, že je moje, že i já se učím s ní zacházet, a dokud bude odkud se učit, dopřeju si ten komfort, a ona nabývá jistoty. Takže moje vnitřní holčička se pomalu začíná – po třech letech mojí výuky péče o ni – se mnou spřátelovat, a já s ní taky. Děkuju, že transformační terapie v mém případě není žádný rychlokurz, nalejvárna, kde máte odchodit devět sezení a pak konec, bez ohledu na to, jestli jste stíhali pochopit nebo ne. Děkuju za nadstandardní spolupráci při mých zájezdech do Egypta. Děkuju za toleranci, není asi snadné dlouhodobě terapeutovat jednu osobu. Sama začínám s terapeutickou rolí a tuším, že je nesnadné pořád vstupovat do stejného prostředí a něco tam znovu a znovu zdokonalovat. -------------------------------------------------- Znáte mě z článku Vysadila jsem antidepresiva, tohle platí pořád. Přestože jsem před tím prožila sedm let v jejich sedativizující laskavosti, od doby napsání článku jsem se k antidepresivům už nemusela vracet a to ani po novoročním požáru v r. 2011. Toto považuju za VÝHRU ŽIVOTA! Děkuju všem, kteří jsou blízko mne, pomáhají, nebo jen fandí, posilují a zpříjemňují mojí životní trať. Za měsíc se uzavře můj třetí rok v terapii. Děkuju, že to se mnou pan Havelka vydržel, a přeju mu i další klienty vyléčené, spokojené a vděčné! Zdenka Borýsková (12. října 2012) Poznámka terapeutovaZa ty uplynulé tři roky jsme se v terapii se Zdenkou občas nadřeli opravdu jako koně. Zjevně to stálo za to.
Viz též další texty Zdenky Borýskové:
|
Zkušenosti klientů aneb
Napsali o terapii: „Poznala jsem zblízka několik Honzových klientek a mohu dosvědčit,
že Honza odvádí velmi dobrou práci. Jeho terapii rozhodně doporučuji.“
„Honzova terapie i reakce klientů na mě dělají velmi dobrý dojem. Líbí se mi i pokora,
s jakou Honza píše o své práci. Znám Honzu řadu let a jeho terapii doporučuji.“
|
